Velice významnou činností Fráni Drtikola byla jeho překladatelská aktivita.

Sám četl od mládí filosofické texty přímo v německém jazyce. S nárůstem jeho světové proslulosti se mu otevřely brány vědeckých a univerzitních knihoven po celé Evropě. Z nich pak čerpal nejnovější texty týkající se především východu. Jelikož velice dobře ovládal německý jazyk a naprostá většina buddhistických textů té doby (díky rozvoji německého theosofického neobuddhismu - pozn. Lumíra Kolíbala) byla právě v němčině, začal pro své žáky někdy na počátku 30. let z tohoto jazyka překládat. S některými překlady mu jeho žáci také pomáhali.

V českém jazyce byly tou dobou známy pouze texty pálijského kánonu. Fráňa jako první vůbec přeložil do češtiny některé texty mahájány jako např. Nágárdžunovu Mádhjámikašástru, texty Čandrakírtího nebo Astasahásrika pradžňápáramitu a Vadžračchédika pradžňápáramitu. Jako první u nás také přeložil a praktikoval obsah textů vadžrajány - např. knihy tibetské školy Drukpa Kargyud (Dugpa Kagyü), na jejichž studium a praxi kladl velký důraz - Bardo Thedol, Milarepa, velký tibetský jógi či Jóga a tajná učení Tibetu (obsahující slavné texty jako Velký Symbol či Šest Náropových jóg). Tyto knihy přinesl na západ Evans-Wentz, který je (spolu s učením, jež obsahují) obdržel od svého Mistra - lamy školy Drukpa Kargyud - Kazi Dawa Samdupy. Dále Fráňa přeložil mnoho Buddhových řečí, Šankaračárju, některé texty taoismu, středověké mystiky a v neposlední řadě také velké množství Upanišád.

Z přeložených textů vytvořil soubor, který vedle praxe doporučoval studovat svým žákům. Tento postup převzal i jeho nejlepší žák - Evžen Štekl a učil ho pak i své žáky. Úvodním textem sice zůstává Slovo Buddhovo (a Síla Moudrosti), ale následují v Evženem určeném pořadí (dle j.l.):


1. Bardo Thedol - Tibetská kniha mrtvých
2. Dharma Theorie od Rosenberga
(původní název: Problémy buddhistické filosofie)
3. Význam buddhistické nirvány od Ščerbatského
4. Nágardžunova Mádhjámikašástra
5. Astasahásrika pradžňápáramitá (obsahující i Vadžračchédika pradžňápáramitu)

Pro uvědomění si vnitřního dechu a lepší ozřejmení čakramů doporučoval Evžen Ramačarakova Dechová cvičení (Věda o dechu).

V Evženově knihovně se dále dochovaly překlady, které byly udělovány ke studiu v individuálně rozličném pořadí:
Buddhovy řeči (obsahující např. Dhammapadam a řadu dalších textů), Abhidhammattha - Sangaha, Nauka o vědomí v Buddhismu, Vidžňánaváda u pozdějších buddhistů, Mahájánistické neodporování, Milarepa, Buddhistická mysteria (aneb Diamantové plavidlo), Upanišády (Mandukya upanišáda, Kathopanišád, Oupnek´hat, Sarirk Brahmana, Taittiriya - Upanišáda, Maitráyana Upanišáda, Brihadáranyaka – Upanišáda, Nrisinha – Uttara – Tapaniya – Upanišáda, Taittiriya - Upanišáda a další), Vznešený cíl poznání - Upanišáda aranda (Omar Rašid al Bey), I-ťing, Tajemství zlaté květiny, Šankaračárja, výbor z díla Neelové, Mistra Eckharta, Čandrakírtího i čínského taoismu a další. Velký důraz Evžen kladl (zvláště autorovi těchto řádek) na studium textu Jóga a tajná učení Tibetu.

Veledůležitým překladem je pak Kniha Chudoby.

Zde je na místě zdůraznit, že všechny texty, které Evžen a před ním Fráňa dávali svým žákům, nebyly určeny ke čtení, ale ke STUDIU - a to tak, aby se jejich obsah dostal žákovi "do krve", aby jej zažil!!!

Překlady Fráni Drtikola kolovaly během dalších desetiletí (a dodnes kolují) jako samizdaty, byly opisovány hledajícími a ovlivnily řadu osobností českého duchovního života 20. století např. Egona Bondyho, Květoslava Minaříka či Eduarda Tomáše.

Eduard Tomáš právě na základě překladů Fráni Drtikola později sestavil své rozsáhlé a veřejností velice oblíbené série přednášek Jóga Velkého Symbolu, Tajné nauky Tibetu a další inspirované těmito učeními. Oba dva jmenované přednáškové cykly vyšly i knižně, společně s další knihou, s níž se setkal ve formě Fráňova překladu - Milarepa. Tu však Eduard Tomáš pojal zcela odlišně než původní překlad a vytvořil tak zcela nové literární dílo. Podobně byl o něco dříve Fráňovými překlady osloven i Květoslav Minařík, který řadu z nich okomentoval v duchu svého osobitého pojetí. Byly to knihy jako Milarepa, velký tibetský jógi, později vydán pod názvem Milaräpa, dále Jóga a tajná učení Tibetu vydaná pod názvem Tajemství Tibetu 1 - Sedm tibetských textů či např. Bardo thedol, jež vyšlo pod názvem Tajemství Tibetu 2 - Tibetská kniha mrtvých. Dnes jsou u nás po obrovském boomu rozvoje duchovních nauk na začátku devadesátých let tato upravená učení možná ještě mnohem známější než ona původní přeložená, praktikovaná a dále učená Fráňou Drtikolem.

Původní podoba Fráňových překladů a učení se tedy dochovala pouze v knihovně Františka Heina a knihovně a učení Evžena Štekla a jeho žáků, jak ostatně zaznamenávají tyto webové stránky.



Zdrojem pro určení Fráňova autorství byly pro tento článek rozhovory autora stránky s Evženem Šteklem (pro tuto práci není prioritně důležitá autenticita autorství překladu, ale sama existence textu a jeho užití Fráňou a Evženem).



j.l.