Karel Mikšovský (1914-1977)
Nejprve mystik a později, když se stal žákem Františka Heina, buddhista "horující pro Tibet", jak vzpomíná pan Jaroš.
Zprvu se zabýval písmenkovou mystikou po vzoru Karla Weinfurtera. 23.4.1949 se v knihkupectví U Štorcha setkal s panem Jarošem a stali se nejlepšími přáteli. Dostal se jim do rukou překlad Fr. Drtikola – Milarepa – Velký tibetský jógi od Rechunga, který především Karla velice a natrvalo ovlivnil. Téhož roku vyhledal Františka Heina, jenž jej přijal za žáka. Fr. Hein oba dva kamarády přivedl k buddhismu. Společně navštěvovali Františka Heina, někdy se jednotlivě střídali, a pak se scházeli, aby prohovořili probraná témata. Svého mistra Mikšovský navštěvoval pravidelně až do své smrti r. 1977.
K. Mikšovský se vyučil jako strojní zámečník v ČKD, a tam také později pracoval. Časem zastával pozici kontrolora jakosti. Jednu dobu dokonce pracoval ve dvou fabrikách, aby si přivydělal na živobytí. Když chodíval z práce, vzpomíná pan Jaroš, sedával na lavičce v parku, odpočíval a meditoval. Při jedné takové meditaci prožil samádhí s pozorováním všeho z vnějšku i vnitřku současně. František jej pak vodil po svých přátelích a žácích a nechával jej to všem vyprávět. Říkal o něm, že je Miláček Boží.
Karel Mikšovský byl velice energický člověk s charismatickou postavou, veselé, dobrosrdečné povahy, rád si hrával s dětmi. Ze svého manželství měl dceru Helenu. Po předčasné smrti své ženy žil se slepou paní, o kterou se staral.
Několikrát se také setkal s Františkem Drtikolem, který na něj udělal nezapomenutelný dojem, jak vypovídá ve své vzpomínce, kterou si můžete přečíst ZDE.
Ze vzpomínek pana Jaroše
zapsal Jan Lípa