Od doby, kdy jsme chodili k Evženovi, jsme pořádali letní setkání. Evžen si přál, abychom se vzájemně znali, přátelili se a pomáhali si právě tak, jako poslední žáci Fráni Drtikola (jak si také můžete přečíst v samizdatu Vzpomínek na Velikého Arahata). Vzhledem ke vzdálenostem našich bydlišť bývala letní setkání jednou z mála příležitostí se všichni vidět a strávit spolu trochu času. Během těchto setkání jsme se věnovali meditacím a především bdění, vyměňovali si zkušenosti z praxe, ale také se pracovalo, čímž se nejlépe trénuje bdění a jasné vědomí. Pomáhali jsme například přátelům na statku v Kochánově, kam jsme jezdili velice často, nebo letos na statku v Bdíně, kde někteří z nás tráví i víkendy.
Setkání v Dobré Vodě r. 2004 bylo posledním setkáním Evženových žáků. Od té doby jsou na obnovenou tradici zváni i noví usilující. A právě takovým setkáním byl Bdín 14.-16.7.2006.
Místa setkání:
1993 Kochánov
1994 Úpice
1995 Kochánov (+ Praha, podzim)
1996 Kochánov
1997 Horní Poustevna
1998 Dobrá Voda
1999 Praha
2000 Praha
2001 Praha
2002 Kochánov
2003 Kochánov
2004 Dobrá Voda
2005 Praha (zima)
2006 Bdín
V malebné české krajině, pod vysokými, hustým lesem porostlými vrchy okraje Rakovnické pahorkatiny, na jejíchž travnatých, remízky lemovaných svazích se prohání a pasou stáda koní, leží nevelká, avšak útulná vesnička s insprujícím názvem - Bdín.
Bdín pozůstává z rekreačních chalup, starých kamenných domků, ale také několika statků využívaných převážně k chovu koní. K vidění jsou zde ovšem také kozy a mnohá jiná hospodářská zvířata. Uprostřed vesnice se rozkládá náves se sochou, bustou Jana Amose Komenského obklopenou nádhernámi košatými lípami a obrácenou tváří k východu - směrem k majestátnému Řípu, který je z okolních kopců za jasného počasí dobře viditelný.
Za zády sochy stojí rozlehlá budova a brána Chválova statku, který již v současnosti není využíván k hospodářským účelům.
Kluci z Prahy a z Ostravy se sešli již 14.7. v Praze. Ráno, 15.7. přijeli Košičáci a všichni se vrhli do práce... později dorazili i východočeši.
Kromě práce, jíž jsme na statku vypomáhali, jsme občas i foxovali a bavili se...
Odpoledne jsme se přesunuli na koupání k bazénu do vedlejší Srbče. Bazén je situován v blízkosti monumentální stavby raně gotického kostela. Naprosto nezapomunetelné bylo doslova zenové posezení s Hydrou a Milánkem v pozadí se siluetou kostela. Milánek, toho času udící šunku a neustále na cestě domů, nás pobavil výrokem, že nechodí domů - "domů chodí pes..." A Hydra? :))) Po návratu v doprovodu místních zatoulaných a zcela krotkých zvířat jsme opékali buřty na ohníčku a dále se bavili.
Ráno pak, po raní meditaci a společném posezení při odpočinku v paprscích ranního slunce, se Slováci museli vydat na dlouho cestu zpět do Košic. Ostatní šli na procházku do nedalekých hvozdů zdejší kopcovité krajiny. Cestou se rozhořela debata o duchovních otázkách přímo spojených s naší praxí. Po osvěžující túře se i východočeši vydali na cestu domů a ostatní se vrátili k pracovní pomoci na statku.
A zde ještě společné foto:
