O buddhismu

23.8.1947
To víš, buddhismus není žádná fantasie mysticismu. To je nauka, věda, která jde na kořen věci, na kořen podstaty člověka, a tím na kořen celého světového dění. To je pravá moudrost, pravé poznání, jak vlastně vše stvořené vzniká. A právě proto je jen pro lidi, kteří mají silné nervy a moc dobrý žaludek na to, aby to strávili. Jinak od toho utečou a bloudí dál v temnotách svých vlastních výtvorů. Správně jste udělali, že jste zbořili vše staré a trosky vyhodili. Musí se začít na skále pracovat a stavět z dobrého materiálu, jinak se stavba zhroutí při prvním náporu větru.
K buddhismu je zapotřebí: Velká trpělivost, velká vytrvalost a velká odvaha.
Kdo nemá tyto tři ctnosti, ať toho raději nechá. Je to bdění po celý den, po celou noc. Je to stálá kontrola a analysa sebe sama a celého okolí.
Je to: být stále jasně vědom všeho pociťování, vnímání, jak povstávají pocity, jak trvají a jak zanikají. Stálé pozorování proudu vědomí, aktivity vědomí.
A tak pomalu se odhalují závoje máji, jeden za druhým, až konečně (se) získá pravé vědění o stavu a dění tohoto světa, získá (se) vhled do podstaty samsara.
No a tak pracujte!

25.9.1947
Buddhismus není mystika, a hlavně není mystika taková, jak si ji… a jiní představují. To jsou všechny jógy dohromady a na to je to filosofie ne houbařská, jak ji filosofové západní dělají, ale je to filosofie praktická. Neb ty poznatky, které v meditacích dosáhnu, ihned se musí ve všedním životě provádět. Jinak by ty poznatky neměly cenu, kdybych je neuvedl ve skutek a kdyby se nestaly mým já a mojí přirozeností. Proto musí každá meditace mi dát nějaké poznání. Nesmí to býti koncentrace taková, jakou provádějí „také mystikové“, že ani nevědí, že se stávají hříčkou všelijakých sil, které nečekaně a nevědomky probudí , nýbrž musí to býti vědomá koncentrace nebo meditace, při které (si) musí býti také jasně vědom, jak tu koncentraci provádí, aby poznal, které podmínky klade. Není tu žádné čekání na milost nějakého boha, není to koncentrace „mouchy sežerte mě“. – Pak, věřte, budete dělat pokroky mílovými kroky. Jedna těžkost při tom je – naučit se mít bdělé vědomí. To nějakou dobu trvá, protože člověk je naučen všechny svoje vjemy hodnotit hrubohmotnými smysly. Toho se musí zbavit. Musí je nahradit vyššími smysly, musí získati pronikavý vhled a klidné zírání. Ale nemějte obav: je to ve Vás, jsme z jednoho těsta děláni a nirvána je podkladem Vás, jako je a byla podkladem všech buddhů, kteří se zrodili na všech planetách celého vesmíru. Je na nás, abychom tyto nánosy, které jsme ve svých nesčetných životech navalili na sebe, abychom je odstranili. A prohlédneme-li, že jsou to jen a jen naše myšlenky, názory a pojmy, které nemají žádnou trvalou podstatu ani žádné skutečné bytí, tak osvobození je zaručeno. Hlavní věc je trpělivost a vytrvalost.



Toto jsou výňatky z dopisů Fráni Drtikola profesoru Mlýnskému. Pro účely našich stránek byly pro Vás, se souhlasem Stanislava Doležala, vybrány z knihy František Drtikol – Duchovní cesta. Kompletní dopisy si můžete přečíst přímo ve výše jmenované knize, o které najdete bližší informace na stránkách Nakladatelství Svět.





j.l.