Praktická cvičení

Zdeněk Jaroš

(přepis z rukopisu, pravděpodobně překlad z blíže nespecifikovaného zdroje)


První podmínkou je místnost, kde meditace provádíme. Místnost k tomu musíme nalézti čistou, klidnou a tichou, ne přeplněnou věcmi. Světlo nesmí být příliš ostré, ať sluneční nebo umělé, je nutno je ztlumiti, ježto světlo nás táhne ven do zevního světa. Dveře místnosti máme míti uzavřeny, protože to velmi škodí nervům, když nás někdo náhle vyruší v meditaci.

Můžeme zapálit vonné tyčinky apod. Je-li místnost stará, po mnoha lidech, nutno ji vyčistiti. Jejich myšlenky a jejich city zůstaly v místnosti. K vyčistění nutno začíti s hmotnými věcmi. K tomu patří vyhození starých tapet, omytí stěn silným roztokem prací sody, pak teprve můžeme místnost nově vymalovat nebo vybílit. Potom je nutné místnost vykouřiti při zavřených oknech a dveří silným dýmem kadidla.

Doba meditace:

Zde v Evropě nejlepší doba je západ slunce. Není to však podmínkou. Jsou dva dny v měsíci, které jsou zvlášť dobré a příznivé pro meditaci, to je nový měsíc a úplněk. V tyto dva dny máme meditaci prodloužiti - pak si máme pohodlně sednouti (neležeti). Můžeme seděti třeba v asaně. V tom případě nepotřebujeme opírati záda. Jinak si máme sednouti do pohodlného křesla nebo alespoň opříti se zády o stěnu, avšak mezi stěnu vložme polštář. Volně seděti bez opření není správné. Křeslo má býti pokud možno nízké (16 - 18 coulů ang. od země). Při sezení nohy dole zkřížiti. Na začátku meditace všechen vydýchaný špatný vzduch musí přijíti z plic prudkým vydechnutím ústy, po dvakrát. Pokud je to možné, před meditací se vykoupati, jinak alespoň umýt nohy, ježto všechny jedy těla jdou dolů do nohou. Před meditací máme jíti na WC. Také nemáme před meditací nic jísti ani píti.

Na počátku koncentrace musíme zavříti oči a zapomenouti na okolí, hlavně na osobní záležitosti a starosti. Pak začneme s jednou ideou (předmětem) a vyvineme ji v řadu myšlenek. Může to býti jedna věta z knihy (Bhagavad Gity nebo Džnana - Jogy) nebo jiná idea abstraktní. Vše může býti předmětem koncentrace, ale je lépe vždy míti svaté nebo filosofické ideje. Můžeme každý den vzíti něco a takto probrati za delší dobu celou knihu. Zvolené ideje musíme se držeti velmi pevně a neztratiti ji. Jak jsme ji ztratili, musíme se ihned vrátiti zpět, třeba desetkrát. To je trénink. Tuto ideu nutno dobře rozvinouti, vlastními myšlenkami. Musíme jíti pokud možno hlouběji a hlouběji po této ideji. Jakmile zjistíme, že některá myšlenka nemá s ideou nic společného, ihned ji zapuďme.

Doba této koncentrace má trvati nejdéle 1/2 hodiny, tak dlouho, dokud ideu můžeme sledovati. Boj potrvá třeba dlouho, ale nakonec získáme silný rozum pro meditaci. To je koncentrace. Držeti rozum u jedné řady myšlenek. Když to dobře umíme, můžeme jíti k druhému stupni.

Meditace: při ní máme jen jednu myšlenku, skoro bod. Největší bod je otázka: "Co jsem já". Bodem je Já, které hledáme. Abychom toto usnadnili, provádíme dříve dechové cvičení. Snažíme se dýchati velmi volně, vždy vdechneme volně, dech na jednu, až dvě vteřiny zadržíme a pak volně vydechneme. Toto vše musíme dělati velmi lehce, klidně a zvolna (ne dýchat hluboce). Toto cvičení velmi uklidní. Dechové cvičení prováděti nejdéle 5 minut, po delší době 10 minut. Při tom musíme se silně soustředit na dech. Po celou tuto dobu je dech předmětem koncentrace a ostatně musí býti zapomenuto. Do dechu se musíme ponořit a stáváme se dechem. Pak, když toto je skončeno, můžeme hledati vlastní velké Já. Bez myšlenek, pouze vědomím se snažíme ponořiti hlouběji a hlouběji do nitra, hledajíce pravé Já. To je Joga - meditace.

Když je meditace skončena (pro 30 - 40 minutách) musíme ji velmi pomalu a jemně ukončiti a z ní se vrátiti. Nikdy ne příliš rychle. Rovněž z pozice pomalu se probrat. Když se toto dělá příliš rychle, ztratí se velmi mnoho duchovního užitku. To, co jsme v meditaci nalezli, musíme si co nejdéle podržeti, když se vrátíme do hmotného těla.

Práce v meditaci znamená, jít stále hlouběji a hlouběji. To je konec elementární meditace.



Překlad z blíže nespecifikovaného zdroje z rukopisu Zdeňka Jaroše přepsal Míra Šrámek na základě podnětu Jana Lípy.



© Zdeněk Jaroš, 2012, © Jan Lípa 2012