Pratvar
Buddhovy řeči
I. díl, I. řeč.
Tak jsem slyšel. Onoho času dlel Vznešený u Ukkattha, v lese u paty Královského stromu. Tam obrátil se Vznešený k mnichům: "Mnichové!" - "Osvícený!" odpověděli pozorně mnichové Vznešenému.
Vznešený pravil takto: "Všech věcí pratvar chci Vám ukázati, mnichové, slyšte a dávejte bedlivý pozor na moji řeč."
"Ano, ó pane," odpověděli pozorně mnichové Vznešenému. Vznešený pravil takto: "Tu jest, ó mnichové, člověk nezkušený, obyčejný, beze smyslu pro svaté, neznalý svatého učení, nepřístupný svatému učení, bez smyslu pro ušlechtilé, neznalý učení ušlechtilých, nepřístupný učení ušlechtilých a vezme zemi jako zemi, a když vzal zemi jako zemi, tak myslí zemi, myslí na zemi, myslí o zemi, myslí: "Moje jest země" a těší se ze zemí: a proč? Protože ji nezná, pravím. Vezme vodu jako vodu a když vzal vodu jako vodu, myslí vodu, myslí na vodu, myslí o vodě, myslí "Moje jest voda" a těší se vodě: a proč? Poněvadž ji nezná, pravím. Vezme oheň jako oheň, a když vzal oheň jako oheň, tak myslí oheň, myslí na oheň, myslí o ohni, myslí "Můj jest oheň" a těší se ohni: a proč? Poněvadž ho nezná, pravím. Vezme vzduch jako vzduch, a když vzal vzduch jako vzduch, tu myslí vzduch, myslí na vzduch, myslí o vzduchu, myslí "Můj jest vzduch" a těší se ze vzduchu: a proč? Protože jej nezná, pravím. Vezme přírodu jako přírodu a když vzal přírodu jako přírodu, myslí přírodu, myslí na přírodu, myslí o přírodě, myslí "Moje je příroda" a těší se přírodě: a proč? Protože ji nezná, pravím. Vezme bohy jako bohy, a když vzal bohy jako bohy, tak myslí bohy, myslí na bohy, myslí o bozích, myslí "Moji jsou bohové" a těší se z bohů: a proč? Poněvadž je nezná, pravím. Vezme pány plození jako pány plození, a když vzal pány plození jako pány plození, tu myslí pány plození, myslí na pány plození, myslí o pánech plození, myslí "Moji jsou páni plození" a těší se pány plození: a proč? Poněvadž je nezná, pravím. Vezme Brahmu jako Brahmu, a když vzal Brahmu jako Brahmu, tu myslí Brahmu, myslí na Brahmu, myslí o Brahmovi, myslí "Můj jest Brahma" a těší se z Brahmy: a proč? Poněvadž ho nezná, pravím. Vezme Svítící jako Svítící, a když vzal Svítící jako Svítící, tu myslí Svítící, myslí na Svítící, myslí o Svítících, myslí "Moji jsou Svítící" a těší se ze Svítících: a proč? Poněvadž jich nezná, pravím. Vezme Zářící jako Zářící, a když vzal Zářící jako Zářící, tu myslí Zářící, myslí na Zářící, myslí o Zářících, myslí "Moji jsou Zářící" a těší se ze Zářících: a proč? Poněvadž jich nezná, pravím. Vezme Mocné jako Mocné, a když vzal Mocné jako Mocné, tu myslí Mocné, myslí na Mocné, myslí o Mocných, myslí "Moji jsou Mocní" a těší se z Mocných: a proč? Poněvadž jich nezná, pravím. Vezme světa přemožitele jako světa přemožitele, a když vzal světa přemožitele jako světa přemožitele, tu myslí světa přemožitele, myslí na světa přemožitele, myslí o světa přemožiteli, myslí "Můj jest světa přemožitel" a těší se z něho: a proč? Poněvadž jej nezná, pravím. Vezme bezmeznou sféru prostorovou jako bezmeznou sféru prostorovou, a když vzal bezmeznou sféru prostorovou jako bezmeznou sféru prostorovou, tu myslí bezmeznou sféru prostorovou, myslí na bezmeznou sféru prostorovou, myslí o bezmezné sféře prostorové, myslí "Moje jest bezmezná sféra prostorová" a těší se z ní: a proč? Poněvadž ji nezná, pravím. Vezme bezmeznou sféru vědomí jako bezmeznou sféru vědomí, a když vzal bezmeznou sféru vědomí jako bezmeznou sféru vědomí, tu myslí bezmeznou sféru vědomí, myslí na bezmeznou sféru vědomí, myslí o bezmezné sféře vědomí, myslí "Moje je bezmezná sféra vědomí" a těší se z ní: a proč? Poněvadž ji nezná, pravím. Vezme sféru nebytí jako sféru nebytí, a když vzal sféru nebytí jako sféru nebytí, tu myslí sféru nebytí, myslí na sféru nebytí, myslí o sféře nebytí, myslí "Moje je sféra nebytí" a těší se z ní: a proč? Poněvadž ji nezná, pravím. Vezme rozhraní možného vnímání jako rozhraní možného vnímání, a když vzal rozhraní možného vnímání jako rozhraní možného vnímání, tu myslí rozhraní možného vnímání, myslí na rozhraní možného vnímání, myslí o rozhraní možného vnímání, myslí "Moje je rozhraní možného vnímání" a těší se z něho: a proč? Poněvadž jej nezná, pravím. Vezme viděné jako viděné, a když vzal viděné jako viděné, tu myslí viděné, myslí na viděné, myslí o viděném, myslí "Moje je viděné" a těší se z něho: a proč? Poněvadž je nezná, pravím. Vezme slyšené jako slyšené, a když vzal slyšené jako slyšené, tu myslí slyšené, myslí na slyšené, myslí o slyšeném, myslí "Moje je slyšené" a těší se ze slyšeného: a proč? Poněvadž je nezná, pravím. Vezme myšlené jako myšlené, a když vzal myšlené jako myšlené, tu myslí myšlené, myslí na myšlené, myslí o myšleném, myslí "Moje je myšlené" a těší se z myšleného: a proč? Poněvadž je nezná, pravím. Vezme poznané jako poznané, a když vzal poznané jako poznané, tu myslí poznané, myslí na poznané, myslí o poznaném, myslí "Moje je poznané" a těší se z poznaného: a proč? Poněvadž je nezná, pravím. Vezme Jednotu jako Jednotu, a když vzal Jednotu jako Jednotu, myslí Jednotu, myslí na Jednotu, myslí o Jednotě, myslí "Moje je Jednota" a těší se z ní: a proč? Poněvadž ji nezná, pravím. Vezme mnohost jako mnohost, a když vzal mnohost jako mnohost, tu myslí mnohost, myslí na mnohost, myslí o mnohosti, myslí "Moje je mnohost" a těší se z ní: a proč? Poněvadž ji nezná, pravím. Vezme vesmír jako vesmír, a když vzal vesmír jako vesmír, tu myslí vesmír, myslí na vesmír, myslí o vesmíru, myslí "Můj je vesmír" a těší se z něho: a proč? Poněvadž ho nezná, pravím. Vezme vyhasnutí bludu jako vyhasnutí bludu, a když vzal vyhasnutí bludu jako vyhasnutí bludu, tu myslí vyhasnutí bludu, myslí na vyhasnutí bludu, myslí o vyhasnutí bludu, myslí "Moje je vyhasnutí bludu" a těší se z něho: a proč? Poněvadž je nezná, pravím.
Kdo však, mniši, jako bojující mnich s bojovnou hrudí nevyrovnatelnou jistotu hledí získati, také tomu jest země zemí, a když mu je země zemí, pak nemá mysleti zemi, nemá mysleti na zemi, nemá mysleti o zemi, nemá mysleti "Moje je země", nemá se ze zemí těšiti: a proč ne? Poněvadž se ji učí znáti, pravím. Voda, oheň, vzduch, příroda a bozi, jednota a mnohost, vesmír jest mu vesmírem, a když je mu vesmír vesmírem, tedy nemá vesmír myslet, nemá na vesmír myslet a nemá o vesmíru mysleti, nemá myslet "Můj jest vesmír" a nemá se vesmírem tešiti: a proč ne? Proto, aby se jej učil znáti. Vyhasnutí bludu jest mu vyhasnutím bludu, a když je mu vyhasnutí bludu vyhasnutím bludu, pak nemá mysleti vyhasnutí bludu, nemá mysleti na vyhasnutí bludu, nemá mysleti o vyhasnutí bludu, nemá mysleti "Moje je vyhasnutí bludu", nemá se vyhasnutím bludu těšiti: a proč ne? Poněvadž se jej učí znáti, pravím.
Kdo však, mniši, jako svatý mnich, vítěz nad bludem, skončivší, dovršitel díla, břímě se zbavivší, svého cíle dosáhnuvší, pouta bytí zrušil, v dokonalé moudrosti jest spasen, také tomu jest země zemí, a když je země zemí, pak nemyslí zemi, nemyslí na zemi, nemyslí o zemi, nemyslí "Moje je země" a zemí se netěší: a proč ne? Protože ji zná, pravím. Voda, oheň, vzduch, příroda a bozi, jednota a mnohost, vesmír jest mu vesmírem, a když je mu vesmír vesmírem, tedy nemyslí vesmír, nemyslí na vesmír, nemyslí o vesmíru, nemyslí "Můj jest vesmír" a vesmírem se netěší: a proč ne? Poněvadž ho zná, pravím. Vyhasnutí bludu jest mu vyhasnutím bludu, a když je mu vyhasnutí bludu vyhasnutím bludu, pak nemyslí vyhasnutí bludu, nemyslí na vyhasnutí bludu, nemyslí o vyhasnutí bludu, nemyslí "Moje je vyhasnutí bludu", netěší se vyhasnutím bludu: a proč ne? Protože jej zná, pravím.
Kdo však, mniši, jako svatý mnich, vítěz nad bludem, skončivší dovršitel díla, břímě se zbavivší, svého cíle dosáhnuvší, pouta bytí zrušil, v dokonalé moudrosti jest spasen, také tomu je země zemí, a když je mu země zemí, nemyslí zemi, nemyslí na zemi, nemyslí o zemi, nemyslí "Moje je země" a zemí se netěší: a proč ne? Protože zvítěziv nad chtivostí, chtivosti je prost. Voda, oheň, vzduch, příroda a bozi, jednota a mnohost, vesmír je mu vesmírem, a když je mu vesmír vesmírem, tedy nemyslí vesmír, nemyslí na vesmír, nemyslí o vesmíru, nemyslí "Můj je vesmír"a vesmírem se netěší: a proč ne? Protože zvítěziv nad chtivostí, chtivosti je prost. Vyhasnutí bludu jest mu vyhasnutím bludu, a když mu je vyhasnutí bludu vyhasnutím bludu, pak nemyslí vyhasnutí bludu, nemyslí na vyhasnutí bludu, nemyslí o vyhasnutí bludu, nemyslí "Moje je vyhasnutí bludu", netěší se vyhasnutím bludu: a proč ne? Protože zvítěziv nad chtivostí, chtivosti je prost.
Kdo však, mniši, jako svatý mnich, vítěz nad bludem, skončivší dovršitel díla, břímě se zbavivší, svého cíle dosáhnuvší, pouta bytí zrušil, v dokonalé moudrosti jest spasen, také tomu je země zemí, a když mu je země zemí, pak nemyslí zemi, nemyslí na zemi, nemyslí o zemi, nemyslí "Moje je země" a zemí se netěší: a proč ne? Protože zvítěziv nad nenávistí, nenávisti je prost. Voda, oheň, vzduch, příroda a bozi, jednota a mnohost, vesmír jest mu vesmírem, a když jest mu vesmír vesmírem, tedy nemyslí vesmír, nemyslí na vesmír, nemyslí o vesmíru, nemyslí "Můj jest vesmír" a vesmírem se netěší: a proč ne? Protože zvítěziv nad nenávistí, nenávisti je prost. Vyhasnutí bludu jest mu vyhasnutím bludu, a když je mu vyhasnutí bludu vyhasnutím bludu, pak nemyslí vyhasnutí bludu, nemyslí na vyhasnutí bludu, nemyslí o vyhasnutí bludu, nemyslí "Moje je vyhasnutí bludu" a netěší se vyhasnutím bludu: a proč ne? Protože zvítěziv nad nenávistí, nenávisti je prost.
Kdo však, mniši, jako svatý mnich, vítěz nad bludem, skončivší dovršitel díla, břímě se zbavivší, svého cíle dosáhnuvší, pouta bytí zrušil, v dokonalé moudrosti jest spasen, také tomu je země zemí, a když je mu země zemí, nemyslí zemi, nemyslí na zemi, nemyslí o zemi, nemyslí "Moje je země" a zemí se netěší: a proč ne? Protože zvítěziv nad bludem, bludu je prost. Voda, oheň, vzduch, příroda a bozi, jednota a mnohost, vesmír jest mu vesmírem, když jest mu vesmír vesmírem, tedy nemyslí vesmír, nemyslí na vesmír, nemyslí o vesmíru, nemyslí "Můj jest vesmír" a vesmírem se netěší: a proč ne? Protože zvítěziv nad bludem, bludu je prost. Vyhasnutí bludu je mu vyhasnutím bludu, když je mu vyhasnutí bludu vyhasnutím bludu, nemyslí vyhasnutí bludu, nemyslí na vyhasnutí bludu, nemyslí o vyhasnutí bludu, nemyslí "Moje je vyhasnutí bludu" a vyhasnutím bludu se netěší: a proč ne? Protože zvítětiv nad bludem, bludu je prost.
Dokonalému, mniši, svatému, úplně probuzenému je země zemí, když je mu země zemí, pak nemyslí zemi, nemyslí na zemi, nemyslí o zemi, nemyslí "Moje je země" a zemí se netěší: a proč ne? Protože ji zná. Voda, oheň, vzduch, příroda a bozi, jednota a mnohost, vesmír jest mu vesmírem, a když jest mu vesmír vesmírem, tedy nemyslí vesmír, nemyslí na vesmír, nemyslí o vesmíru, nemyslí "Můj jest vesmír" a vesmírem se netěší: a proč ne? Protože Dokonalý ho zná, pravím. Vyhasnutí bludu je mu vyhasnutím bludu, a když je mu vyhasnutí bludu vyhasnutím bludu, nemyslí vyhasnutí bludu, nemyslí na vyhasnutí bludu, nemyslí o vyhasnutí bludu, nemyslí "Moje je vyhasnutí bludu" a vyhasnutím bludu se netěší: a proč ne? Protože Dokonalý jej zná, pravím.
Dokonalému, mniši, svatému, úplně probuzenému je země zemí, a když je mu země zemí, pak nemyslí zemi, nemyslí na zemi, nemyslí o zemi, nemyslí "Moje je země" a zemí se netěší: a proč ne? Dosti jest kořenu zla, to objevil. Vznikání rodí, vzniklé stárne a umírá, proto tedy, mniši, pravím, že Dokonalý veškeré žízni odumřel, odvykl, ji ze svého nitra vyplenil, jí ušel a jí se vymanil a v neporovnatelném dokonalém procitnutí se probudil.
Voda, oheň, vzduch, příroda a bozi, jednota a mnohost, vesmír jest mu vesmírem, a když jest mu vesmír vesmírem, tedy nemyslí vesmír, nemyslí na vesmír, nemyslí o vesmíru, nemyslí "Můj jest vesmír" a vesmírem se netěší: a proč ne? Dosti jest kořenu zla, to objevil. Vznikání rodí, vzniklé stárne a umírá, proto tedy, mniši, pravím, že Dokonalý veškeré žízni odumřel, odvykl, ji ze svého nitra vyplenil, jí ušel a jí se vymanil a v neporovnatelném probuzení procitl. Vyhasnutí bludu je mu vyhasnutím bludu, a když mu je vyhasnutí bludu vyhasnutím bludu, nemyslí vyhasnutí bludu, nemyslí na vyhasnutí bludu, nemyslí o vyhasnutí bludu, nemyslí "Moje je vyhasnutí bludu" a vyhasnutím bludu se netěší: a proč ne? Dosti je kořenu zla, to objevil. Vznikání rodí, vzniklé stárne a umírá, proto tedy, mniši, pravím, že Dokonalý veškeré žízni odumřel, odvykl, ji ze svého nitra vyplenil, jí ušel a jí se vymanil a v neporovnatelném dokonalém probuzení procitl.
Pozn.: Vybráno z 1. svazku Buddhových řečí z knihovny Evžena Štekla.