Upanišady

K významným Fráňovým překladatelským prvenstvím jeho činnosti 30.-40. let 20. století, o nichž jsme pojednávali v článku "František Drtikol - Překlady" patří i rozsáhlý soubor Upanišad. Ani tyto knihy však nepřekládal sám, ale s řadou z nich pomáhali jeho přátelé a žáci. Avšak na rozdíl od jiných děl jsou tato, ať již autory samotnými nebo později Františkem Heinem, signovány inciály překladatelů.
Mezi dochovanými překlady (v knihovnách Štekla, Heina a Obšnajdra) se nalézá např. Upanišada Aranda, Mandukya Upanišada, Kathopanišad, Oupnek´hat, Sarirk Brahmana, Taittiriya Upanišada, Maitráyana Upanišada, Brihadáranyaka Upanišada, Nrisinha-Uttara-Tapaniya Upanišada a desítky dalších...

Wikipedia je definuje takto: "Upanišady jsou staroindická literární díla nábožensko-filozofického charakteru, spadající do hinduistického spirituálního a kulturního okruhu. Upanišady vznikaly od 6. - 3. století př. n. l. až do 15. století. Přimykají se k védám a mají objasnit jejich skrytý smysl. Jsou hlavním pramenem nábožensko-filozofické soustavy védant....
...avšak na rozdíl od nich přesouvají důraz z vnějších na vnitřní aspekty jevů....
Místo vnějších obřadů se soustřeďují na rituál vnitřní, spojený s cestou poznáni."
Anotace k Upanišadám v překladu D. Zbavitele uvádí: "Závěrem upanišad je pak rovnice: átman, podstata "já", se rovná brahma, nejzazší realita světa."

Právě pro tyto jejich charakteristiky si je Fráňa tolik oblíbil, právě pro jejich vztah k advaitě (monismu)! Pro totožnost individuálního já - Átmana a absolutna - Brahmana. To je moment, který naprosto věrně charakterizuje i celé jeho učení. I proto je často doporučoval ke studiu, podoně jako učení jednoho z duchovních mistrů vycházejícího z Upanišad - Átmavičáru Ramana Mahárišiho, o čemž píše i Evžen Štekl v knize Síla moudrosti: "Lze sice říci, že kundaliní tvoří jeden z pilířů jeho učení, avšak bylo-li třeba, dával některým žákům náplň i mimo tuto jógu. To hlavně proto, že tito žáci neměli jeho školu od samého počátku - záleželo též na stupni dosaženého pokroku žáka. Většinou takovým žákům doporučoval praxi Mahárišiho Átmavičáry (základ spočívá v podstatě tázati se sama sebe: "Kdo jsem já?". Blíže text Ramana Mahárišiho pod názvem "Kdo jsem já?"). Ale i jinak doporučoval takovým žákům a upozorňoval na existenci čakramů; tady záleželo na schopnosti nebo duchovní vnímavosti každého jedince, jaký postoj k praxi čakramů zaujme. Potom podle případu Fráňa rozvinul svůj způsob postupu tak, aby žák mohl prohlubovat svoje duchovní obzory."

Důvodem však, proč přeložil takové množství Upanišad a proč se jim tolik věnoval, je i léty, stovkami let prověřená praxe těchto knih. Na rozdíl od děl Maharišiho, jež byla v té době již překládána, Upanišady byly u nás doposud neznámé, a doporučoval je nejen těm, kteří "neměli jeho školu od začátku", ale v určitém období duchovního vývoje i těm, kteří ji měli.

Kniha Upanišad v podobném rozsahu se v češtině objevuje v novém překladu teprve až r. 2004, kdy ji vydává Lumír Kolíbal ve svém nakladatelství DharmaGaja v překladu Dušana Zbavitele přímo z originálu v sanskrtu.
Zajité bychom také měli vzpomenout nakladatelství ADA Aleše Adámka, kde v 90. letech vycházely knihy novodobých mistrů navazujících na Advaita vedantu Upanišad. V současnosti překlady těchto autorů uveřejňuje Aleš Adámek na svém rozsáhlém webu Advaita.


© Jan Lípa