O Evženu Šteklovi jsem hodně slýchával od jiného vynikajícího Fráňova žáka - nejlepšího Evženova kamaráda a mého Mistra - Františka Heina. Znali se od doby, kdy začal Evžen docházet k Fráňovi (1944). Postupně se spřátelili a jejich přátelství trvalo až do Františkova odchodu. Později, myslím, že to bylo už po Evženově odchodu, jsem se dozvěděl, že byl také mistrem mého někdejšího spolužáka z knihovnické školy Karla Vostatka.
Osobně jsem se s Evženem setkal poprvé až po Revoluci. A bylo to velice radostné a vřelé setkání - rád vzpomínám, jak jsme si padli do náruče. Několikrát jsem jej pak ještě během začátku 90. let navštívil. Vzpomínali jsme na naše společné přátele, především Fráňu Drtikola a Františka Heina, ale bavili se také o Učení - o praxi. Musím přiznat, že jsem Evženovi, pro jeho vadu řeči, některá slova nerozuměl... Ale i tak to byla velice působivá setkání.
Líbil se mi u něho jeden jeho obraz, který visel ne jedné ze zdí - polní cesta v pozadí s vesničkou. Sám ho namaloval. Byl pěkně provedený s hezkými barvami a kompozicí.
Jednou jsem mu přinesl Beethovenovu Měsíční sonátu nahranou na kazetě. Evžen z ní měl velikou radost a byl překvapen, jak jsem věděl, že ji má rád... Evžen dokonce poznal i pianistu hrajícího na té nahrávce. Měl totiž vynikající sluch!
Vzpomínám si, že mu zrovna při mé návštěvě nešla televize. Pomohl jsem mu ji tedy opravit.
Evžena si pamatuji jako velice dobrosrdečného člověka. Chtěl mi věnovat křišťálovou kouli, přímo věšteckou, ale nevzal jsem si ji od něho. Se zdvořilým poděkováním jsem ji odmítl. Nevím přesně, co to bylo za kouli, ani od koho ji měl, ale vím, že si jí Evžen vážil. A ještě víc asi jeho manželka, jak mi později říkal. Nejspíš to byl nějaký dárek, avšak i tak by mi ji býval věnoval.
Přinesl jsem Evženovi, na základě jeho vzkazu, který mi poslal, poslední verzi Heinova samizdatu "František Drtikol - Osobnost a dílo", kterou jsem kdysi pro Františka Heina přepisoval v několika kopiích na psacím stroji. Evžen tuto verzi neměl, půjčil si ji, aby ji mohl prostudovat. Podtrhal v ní některé věty a výrazy, které dle jeho názoru neměly být zveřejněny, protože by je lidé vytržením z kontextu nemuseli správně pochopit. Tolik Evžen dbal na udržení čistoty odkazu svého gurua.
Z rozhovorů s p. Jarošem, zapsal Jan Lípa